Díky larixovi který diagnostikoval mou fobii, (hastenburafóbia alebo agrostofóbia)...
Všemožně jsem se kdysi snažil o bezplevelné kruhy u stromků. Ale ne kvůli jejich růstu a prosperitě, ale kvůli té fobii a obtížnému obsekávání t*ávy kolem jejich kmínků. Furt gajdovat sekačkami tam a zpátky, točit se s nimi a tak.
Pořád lepší pobíhat s motyčkou a snažit se ten t*ávní porost všelijak omezit a snížit jeho plochu. Třeba celkem velká rybízovna 4 x 100 metrů o šířce postupně až 1,5m.
Anebo pásová výsadba jiřin, gladiol, likérnických bylinek apod.
Zkrátka všeho co by zredukovalo plochu té t*ávy.
(Akorát u stromkových angreštů jsem to neudělal. Ty byly v t*ávníku. Však jich taky dost bubnovka nebo strunovka, někdy i kosa zlikvidovaly).
Později jsem začal místo okopavání stříkat herbicidem.
A teď, poslední roky, už jsem na ty kola úplně úplně rezignoval. A vlastně i na sekání. Neuchodím to.
A pomocníci, kteří sekají to sfinstvo mají s tím stromořádím, kmeny, taky problém. Taky si na ně stěžují. A dokonce brácha mi jednou přivezl takovou opičárnu. Ruční akumulátorové nůžky na t*ávu apod. Se slovy, že on tam nic obsekávat nebude, ať si tam vezmu stoleček a stříhám si to tam těmi nůžkami sám.
*
Vím, že určitě by ty mé bláboly líp pasovaly do vlákna:
Boj s trávou aneb zpověď zavilého nepřítele toho sfinstva,
ale nějak mi to nedalo podělit se s kladnými zkušenostmi s Bezplevelnými kruhy i tady
