Pietní místo v ovocném sadu

[hugovotr]

Dobrý večer,
otec si přál, abychom jeho popel po smrti rozptýlili v našem ovocném sadu. Přemýšlím, jak jeho přání důstojně naplnit, nechci popel jen vysypat do prostoru mezi stromy.
Moje představa je zasadit dlouhověký ovocný strom a popel nasypat k němu. Přemýšlím o letní hrušni na semenáči (Solanka, Krvavka...) nebo oskeruši. Moruši jsem zavrhl, kvůli znečištění místa pod stromem při zrání plodů, čehož se obávám i u vysokokmenné hrušně. Ještě mě napadl ořešák, ty ale v poslední době velmí trpí na nemoci.
Neřešili jste někdo podobnou záležitost?

Sad je na kopci ve velmi suché lokalitě.

[ariadna30]

Nechcel nahodou byt v tom sade rozptyleny vsade? Tak som to pochopila. Tiez by som chcela byt vsade aby som mala prehlad o vsetkom a nie len pri tom jednom strome, dokonca novom, takom ktory si ma ani nebude pamatat.

[hugovotr]

Způsob rozptylu neupřesnil. Nejstarší stromy v sadě jsou majestátní třešeň Karešova, višně a meruňky. Všechny už pomalu dožívají. Zbylé stromky jsou pěstovány spíše intenzivně. Pro dlouhodobé pietní místo se nehodí žádný.

[Lída]

Také bych volila plošný rozptyl ... Nikdy nevíte, co se na tom jednom místě bude dít třeba za 20-30 let. Když už na zahradě, tak aby měl ten rozprášený pocit, že je tam všude, že je neustále přítomný...

[Libor1]

Ja by som si vedel predstaviť miesto konkrétne, aby si človek pri tom strome vždy toho blízkeho pripomenul, prípadne umiestnil kriz/napis. V tom prípade by to mohol byt väčší strom - orech, čerešňa, či silnorastuca jabloň na A2 či semenaci a mohol tento účel splniť. Ovocie z neho by zosnulého tiež ešte dlho pripomínalo.

[Ivan Hlavatý]

Toto je veľmi osobná a citlivá záležitosť. Posledné prianie splniť treba. Ako - to ťažko radiť, to si musí zadávateľ rozhodnúť sám.
Z môjho pohľadu: človek aj po smrti žije v spomienkach svojich príbuzných, priateľov, blízkych. Ja by som sa asi viac než na tú materiálnu stránku (popol) zameral na tú 'duchovnú'. Trebárs raz ročne na jeho výročie spraviť posedenie s okruhom jeho priateľov a rodiny. Rozprávať sa s deťmi/vnukmi o jeho osobnosti, aby aj oni svojím životom niesli naňho spomienku a odovzdali ju aj svojim potomkom. To sa mi zdá dôležitejšie než miesto rozptýlenia popola. Mne otec zomrel keď som bol ešte veľmi mladý, ale aj dnes - po desaťročiach - sa s ním v duchu radím pri dôležitých rozhodnutiach, resp. si predstavujem ako by to riešil on. Stále je pre mňa morálnym kompasom, ktorý mi nedovolí páchať nečestnosti. Teda aspoň dúfam. Takto to vidím ja. IH

[PepaS]

Dovolím si přispět i já. Souhlasím s panem Hlavatým. Ale prvotní dotaz byl, že je to poslední přání a to by se mělo splnit.
To je základ piety a budoucích vzpomínek. Řešil jsem to doma tento měsíc a své přání jsem naprosto přesně specifikoval.

[Lída]

Ještě jednou se vrátím. Pokud by rodina myslela, že je lepší jedno místo, než rozptyl po celé zahradě, pak bych volila místo u stromu, který měl zemřelý rád a na kterém mu záleželo, který je tak nějak s ním spjatý. Třeba u té mohutné třešně, o které se píše. Nové stromky se sázejí spíš při narození dítěte, mezi nimi a tím zemřelým mi tak nějak chybí spojitost...

[hugovotr]

Děkuji, rozumím. Karešova třešeň postupně odchází, za pár let ji budu muset vykopat. A jiný vhodný strom v sadu opravdu není.
Otec měl velmi rád hrušky, zvolím tedy nejspíš hrušeň na semenáči.
Z odrůd Solanka, Krvavka, Hardyho... Poradíte další? V sadu je větrno a opravdu velmi sucho. Opylení není problém. Plody by našly využití převážně v kvasu.