zahrada.online

Ještě edit, dodatek aneb
Historické okénko:
Kterak jsem cestou do práce koupil Rafovi náhubek a debata o něm s Ťapem. Včetně praktického vyzkoušení.
Shodli jsme se, že není dobrý. Že mu musím koupit nebo nechat ušít kožený.

Schválně jsem dnes zastavil u dolního toku Dunaje na parkovišti, kde nejsou lidi ani psi. Psi hned přiběhli.

Ještě, že žena nejezdí po trasách, v oblastech jako p. Mimmo.

To bysme měli doma psů...

Siesta slnečného májového dňa... H.

Bauceroni. Hezcí pejsci. Moje krevní skupina. Skoro jako dobrmani vypadají.
*
A ještě mě napadlo něco k Rafovi. Jak jsem si občas postěžoval, tak hlavně tchyně byla na koni:
"Co sis vybral, to máš! Já bych to nikdy neudělala. Dobrmana bez rodokmenu a ještě takové asociální štěně bych si do domu nikdy nepřivedla. Tak si nestěžuj!
*
Časem Raf pokousal několik lidí.
Teda, pokousal je silné slovo. Několikrát se stalo, že se mi vymknul kontrole, třeba jsem nezajistil vrátka řetězem když jsem chodil tam a zpátky, nekontrolovaně mi vyskočil z auta kde jsem něco nakládal a tak.
A někteří cyklisté, běžci nebo motorkáři si mysleli, že mu ujedou nebo utečou.
A to povzbudilo jeho pudy. Kdyby zpomalili, zastavili a chvíli počkali na můj zásah, nic by se nestalo.
Ale on je musel chytit a zastavit.

A některou z žen napadl povel - "Rafe, nerafej!"

Což byla voda na můj mlýn:

"Tak tady to máte, vy dvě! Ten váš nápad s tím jménem. Rafael, zdrobněle či vlastně zhruble Raf. Kdyby se jmenoval jak původně měl, Vigo Bengál, tak by dělal jen takové běžné psí kousky a nikoho by nikdy neporafal!"

- "Ty jsi stejný magor jako ten pes", odpověděly mi skoro jednohlasně.

Tak se nám blíží MS v hokeji. Žena si prohlíži termíny a časy zápasů.
Ne, nejsme žádní sportovní fanoušci, to rozhodně ne. Ale to nás baví.

A v té souvislosti jsem si znovu vzpomněl na nebožtíka Rafa.
Jak on ty zápasy spolu s námi taky sledoval.
Teda ne, že by ho to nějak bavilo. To ne, jen tam s námi byl. Ležel na pohovce a dřímal.

Ale ve vypjatých okamžicích zápasu nějak vycítil naše emoce. Vyskočil, začal pobíhat a jemným rafaním nebo silnými údery předních tlap nám dával najevo aby jsme se zklidnili.

Žádný jiný pes nic takového nedělal. A ani žena, u které těch psů měli kdysi daleko víc než já, si na nic podobného nevzpomíná.
*
P.S. a taky to je i reakce na Jirka61:
viewtopic.php?p=38876#p38876

Žena si vzpomněla na dětská léta a tak jsme si stáhli dvoudílný film Pan doktor a jeho zvířátka z roku 1967.
https://www.csfd.cz/film/2745-pan-dokto ... a/prehled/

https://gozofinder.com/cse/ulozto/cz?qu ... 9%C3%A1tka
*
A abych dostal tématu - pes, béžový labrador, je v obou dílech. I když ne jako hlavní hrdina.
*
By mě zajímalo jestli by se to líbilo i dnešním dětem?
Nám i v pokročilém věku hodně.
*
P.S. kdyby to někdo stahoval nezapomeňte vložit titulky ve formátu srt. Bez porozumnění textů písniček by ten film byl ochuzen.

Všetko má svoje výnimky, aj 'odveké nepriateľstvo' týchto domestikovaných šeliem. H.

Takmer na každom dvore sa pes domáceho pána (dobre) znáša s domácou mačkou. Ale skúste tam vpustiť cudziu

Kocour Michal s divokým dobrmanem byli taky kamarádi. Dokonce spolu někdy žrali i z jedné misky.

A pak se asi půl roku neviděli.
Dobrman byl s námi několik měsíců na chalupě a kocoura jsme nechali doma.
(Podle úsloví - pes se drží pána a kočka chalupy. Samozřemě tam měl krmení, jezdili jsme tam i kvůli tomu).

A na zimu jsme se vrátili. A pak za dva nebo tři dny pes toho kocoura zakousnul.

Byla chyba, že jsme toho Michala na jaře nevzali sebou.
Velká chyba, že se tak dlouho neviděli.