Psinec
-
ChlapeczDediny
- Príspevky: 212
- Dátum registrácie: 27 Mar 2023, 20:54
- Kontaktovať používateľa:
Psinec
Slaví spolu s vámi?
-
ChlapeczDediny
- Príspevky: 212
- Dátum registrácie: 27 Mar 2023, 20:54
- Kontaktovať používateľa:
Psinec
Ešte ako šteňa som nášho učil nebáť sa vzduchovky a neskôr aj niečoho väčšieho. Kosačky sa zľakol len raz keď sused naštartoval za plotom dva metre od neho počas spánku. Neskôr si nič nerobil ani z nízkeho preletu vrtuľníka. Vždy sa pozrie na mňa, a keď som k novým zvukom flegmatický ja, tak odvtedy aj on a nenechá sa ničím vyrušovať.
Ako to tí poľovníci robia, že ich psi nemajú problémy so streľbou v blízkosti?
Keď nad dedinou poľujú, psi v ulici sa idú uštekať, ten náš má výraz "čo im drbe?" Ani s obecným rozhlasom nespieva a na ľudí za bránou nešteká. Pravda, od malička to mal "zakázané"
Nikdy nezažil "jaj, čo to je, neboj sa chudáčik maličký", vždy to bol len pokoj "pána", pohladkanie a "pokoj, to je normálne, to si nevšímame, to sa nás netýka".
Teraz by sa mi hodilo, keby ohlásil návštěvu na bráne, mám to za rohom
Keď robím s drevom, spí mi najradšej pod 2 kW pokosovou pílou, ani nemykne, keď ju spúšťame.
Ako to tí poľovníci robia, že ich psi nemajú problémy so streľbou v blízkosti?
Keď nad dedinou poľujú, psi v ulici sa idú uštekať, ten náš má výraz "čo im drbe?" Ani s obecným rozhlasom nespieva a na ľudí za bránou nešteká. Pravda, od malička to mal "zakázané"
Nikdy nezažil "jaj, čo to je, neboj sa chudáčik maličký", vždy to bol len pokoj "pána", pohladkanie a "pokoj, to je normálne, to si nevšímame, to sa nás netýka".
Teraz by sa mi hodilo, keby ohlásil návštěvu na bráne, mám to za rohom
Keď robím s drevom, spí mi najradšej pod 2 kW pokosovou pílou, ani nemykne, keď ju spúšťame.
Psinec
Toho druhého velkého knírače jsme dostali od policajtů z okresního města. Byl odchycený a nikdo se k němu nehlásil. Byl kupírovaný, cvičený, asi šestiletý. Byl to naprosto skvělý pes, poslušný a vychovaný. Jenom, když začala bouřka, tak přeskakoval ploty. Tak se asi ztratil a zaběhl, protože tak vyjímečného psa by se nikdo nezbavoval. Uměl skvěle chytat myši a hned je žral, asi se jimi dost dlouho živil. Po pár letech tuto zručnost ztratil.
Myslím si, že byl také cvičený na cvičáku, ale střílení se asi nepovedlo. Vždy při bouřce jsme ho brali do baráku, na Silvestra pomáhalo rozptylovat ho míčkem. Všechny ploty na dvoře jsme navařili a zvedli.
Myslím si, že byl také cvičený na cvičáku, ale střílení se asi nepovedlo. Vždy při bouřce jsme ho brali do baráku, na Silvestra pomáhalo rozptylovat ho míčkem. Všechny ploty na dvoře jsme navařili a zvedli.
Psinec
S Aidou jsme to nejspíš zkazili sami, o prvním Silvestru jí bylo půl roku a vzali jsme jí normálně ven, dívat se na místní ohňostroj. Druhá fena, bernský salašnický, se nikdy nebála, takže jsme nic špatného nečekali. Ale belgičanka se fakt vyděsila a drželo ji to opravdu dlouho. Teď už je to lepší, čuvačka se nebojí, ale stejně je obě bereme 31.12. do obýváku.
Ale kdo nevychovával belgického ovčáka, asi nepochopí. Když jsme si ji jako štěně přivezli domů, tak za tři dny už měla jasno, kdo je domácí a může ji hladit. Ostatním normálně uhýbala, aby si ji nepohladili a vyloženě jí kontakt s cizími vadil. A to i s mými rodiči, kteří k nám jezdí dvakrát týdně. To jsem nikdy neviděla. Ve třech měsících začala hlídat.
Byla hyperaktivní, s berňačkou měla výborný vztah, jako ostatně se všemi psy. Jednou jsme si z procházky přivedli německého ovčáka, který běhal venku sám. Protože jsem věděla, že ona se s ním domluví, tak jsem ji pustila z vodítka a, zůstala jsem stranou. Ona si s ním začala hrát, nastavila mantinely a za chvíli jsem zavelela k odchodu. Fena šla a on nakonec taky. Každý velký pes reaguje na nějaký povel, když se jich pár vyzkouší.
Až doma jsme začali zjišťovat, komu ten vlčák patří.
Ale kdo nevychovával belgického ovčáka, asi nepochopí. Když jsme si ji jako štěně přivezli domů, tak za tři dny už měla jasno, kdo je domácí a může ji hladit. Ostatním normálně uhýbala, aby si ji nepohladili a vyloženě jí kontakt s cizími vadil. A to i s mými rodiči, kteří k nám jezdí dvakrát týdně. To jsem nikdy neviděla. Ve třech měsících začala hlídat.
Byla hyperaktivní, s berňačkou měla výborný vztah, jako ostatně se všemi psy. Jednou jsme si z procházky přivedli německého ovčáka, který běhal venku sám. Protože jsem věděla, že ona se s ním domluví, tak jsem ji pustila z vodítka a, zůstala jsem stranou. Ona si s ním začala hrát, nastavila mantinely a za chvíli jsem zavelela k odchodu. Fena šla a on nakonec taky. Každý velký pes reaguje na nějaký povel, když se jich pár vyzkouší.
Až doma jsme začali zjišťovat, komu ten vlčák patří.
-
konvalinka
- Príspevky: 1188
- Dátum registrácie: 09 Mar 2020, 19:29
- Bydlisko: Úpatí Bílých Karpat
Psinec
Já na ty holky moc nejsem, i psy jsem preferovala kluky. Měla jsem berňáka a samojeda. Tedy oba velké psy. Když se to mamka dozvěděla prohlásila, že se velkých psů bojí a už k nám nevkročí. Pak, když umřela babča, chodila s náma se svojí vořeškou Mandy na tůry. A všem kolem vždycky říkala: nebojte se, klidně si je můžete hladit, oni jsou hrozně hodní, určitě vám nic neudělají. Ale tuhle Mandy ne, ona se bojí, mohla by se ze strachu ohnat 
Lenko ta operace, je mi líto
kolik feně je? Ona není kastrovaná?
Lenko ta operace, je mi líto
kolik feně je? Ona není kastrovaná?Psinec
Konvalinko, také si myslím, že kluci jsou lepší Jsou víc nad věcí. Jenže...tady měli skoro všichni sousedi fenky, to by se ten pes zbláznil. Ale velcí psi jsou klidní, sebevědomí, je to pohoda s nimi žít. Prostě čím větší pes, tím víc se mi líbí. Šéfová měla psa kangala a odmala ho brala občas do práce. To byl pořádnej pes 
Samozřejmě, že malí psi jsou také velké osobnosti, také jsme 2 voříšky měli.
Fence je 9 let a kastrovaná je asi 2 roky, kvůli zánětu dělohy. Moc neuznávám kastraci bez příčiny, pokud jde snadno zamezit nechtěnému množení. Takže kočky ano, ale fenky ne. Ale nikomu to nevymlouvám, je to věc názoru. Ale Aida se moc nemocně neprojevuje, dnes tu byla dcera a divila se, jak je veselá a pohyblivá. Myslela si, že tu bude ležet jako látro.
Jsou víc nad věcí. Jenže...tady měli skoro všichni sousedi fenky, to by se ten pes zbláznil. Ale velcí psi jsou klidní, sebevědomí, je to pohoda s nimi žít. Prostě čím větší pes, tím víc se mi líbí. Šéfová měla psa kangala a odmala ho brala občas do práce. To byl pořádnej pes Samozřejmě, že malí psi jsou také velké osobnosti, také jsme 2 voříšky měli.
Fence je 9 let a kastrovaná je asi 2 roky, kvůli zánětu dělohy. Moc neuznávám kastraci bez příčiny, pokud jde snadno zamezit nechtěnému množení. Takže kočky ano, ale fenky ne. Ale nikomu to nevymlouvám, je to věc názoru. Ale Aida se moc nemocně neprojevuje, dnes tu byla dcera a divila se, jak je veselá a pohyblivá. Myslela si, že tu bude ležet jako látro.
-
Rafael
- Príspevky: 2184
- Dátum registrácie: 09 Mar 2020, 19:37
- Bydlisko: Valašské království, 400 m.n.m.
- Kontaktovať používateľa:
Psinec
Můj od štěňátka prvním a posledním dobrmanem byl Rafael Rafaj
(Původně se měl jmenovat Vigo Bengál, tak jsem se s ním i tehdy v práci chlubil).
To jméno vymyslel můj tehdy spoupracovník .
Se slovy, že to asi, že z něho vyroste podobný magor jako já.
A na stěnách ocelárny, kokilách a vůbec všude kde se dalo něco nakreslit křídou nebo mastkem se začínaly objevovat mnohdy neumělé nakreslené psí hlavy nebo obrysy psů.
(Pracovalo se tehdy ještě na 4 směny, tzv. hutnický kolotoč. 2 ranní +2 odpolední +2 noční +2 volno jsme měli.
Po nějakých neshodách, protože jsem byl asi odstrčen a mimo to se ženy shodly na jménu Rafael. Mi se to moc, nebo vlastně vůbec, nelíbilo, ale byl jsem v menšině a přehlasován.
Proč by se měl můj pes jmenovat po nějakém malíři, sportovci a
po něčem takovém o co se vůbec nezajímám?
Ale stalo se.
A pak se taky stalo, asi nemělo vedení jiné existenční starosti než vyšetřovat ty psí malůvky, poštěkávání zaměstnanců po halách a psí štěkání na jeřáby a jeřábníky.
A po několika reorganizacích se směny, některé zrušily a zbytek tak nějak sloučil.
A hodně tehdy byl známý výrok jednoho zaangožovaného který to dělení , snížení směn měl prakticky s tím novým rozpisem směn provést.
"Úkol zní jasně: Tzv Jareček a tzv.Ťap v žádném případě na jedné směně být spolu nesmí!
A hned se jich při nejbližší možné příležitosti musíme zbavit.
*
Ale to jsem se hodně zakecal a rozesmutnil.
Chtěl jsem původně napsat, že Raf se ničeho odjakživa nikdy nebál. A pokud jo, tak jsem ho přesvědčil, věřil mi a šel za mnou.
Třeba i přes potok na chatrné lávce nebo po nějaké širší kládě přes něj.
Ale pak mu asi v nějakém slušném, spořádaném maloměstě začali házet do jeho záhrady nějaké petardy, stříleli na něho přes plot z nějakých vzduchek a tak.
A beztak do něho i někteří ti žabenští spratci stříleli s podporou svých rodičů z těch vzduchovech.
Nevím proč, ale tak si to nějak odvozuji protože jsme kdysi na silvestrovské ohňostroje s Rafem koukali venku na vyvýšeném místě kvůli rozhledu.
Ženy mi za to tehdy hodněkrát vynadaly. Ale Raf ne. Ten si vůbec nijak nestěžoval.
Jestli se mu to líbilo, nebo jesti byl jen rád za noční procházku na volno nedokážu po létech posoudit.
*
A ještě jedna zajímavost. Nějaké výročí, oslava obce. M.j. vystoupení hudební skupiny Kabát revival.
"Rock, vstup zdarma a pro všechny pojďme tam!!
Žena jen odvětila:
"Já nikam nemusím, je to kousíček od nás. Slyším vše dobře a tak...."'
- "Tak já tam teda půjdu. Ale ne sám. Samozřejmě s Rafem. Víš, že pokud to není bezpodmínečně nutné, nebo nevhodné, že se mnou všude chodí".
- "Jsi fact magor! Víš co to tomu psovi se sluchem udělá. Takový randál, však se na něho podívej. Už teď jak se přiblíží k oknu je celý zježezený".
Samozřejmě jsem neposlechl. Zčásti jako rocker a navíc jsem usoudil, nebo chtěl zkusit co ten Raf vydrží.
Teda ne ve smyslu, že bysme tam museli být, jen to zkusit.
Pěkné to tehdy bylo. Škoda, že nemám fotky z té akce. A ani nikdy nebyly takže je nikdy ani v žádném historikém založeném fotoalbu nenajdu
*
Nakonec jsme tam šli všichni tři.
Raf zpočátku na hrubém vodítku, pevně držený, ale byl úplně v klidu tak jsme ho tam do toho davu spolu s námi pustili navolno.
Samozřejmě s náhubkem.
A náramně si to tam nehdy užíval. Nějak mu ta moc hlasitá hudba nevadila. Občas se nedostal pod naší kontrolu, ztratil se v davu, ale což, měl pevný náhubek, tak by snad někomu ublížit nemohl a neměl.
Nějakou dobu když se zamísil do davu jsme k něm, kde je vůbec nevěděli.
Těžko v takové situaci hledat psa.´Ale já jsem si byl, na rozdíl od ženy, že my dva se nikdy ztratit od sebe nemůžeme. A i přes velké hlukové dB se najdeme.
*
Samozřejmě, že jsme se našli. Raf se vynořil z tančícího aˊ křepčícího davu a přišel k nám. Našel nás.
A co měl na hlavě? Na obojku?
Něco jako rohy. A svítily. Někdo mu je věnoval. Byl tam jeden stánek a prodejce který takové LED opičárny mládeži prodával
(Původně se měl jmenovat Vigo Bengál, tak jsem se s ním i tehdy v práci chlubil).
To jméno vymyslel můj tehdy spoupracovník .
Se slovy, že to asi, že z něho vyroste podobný magor jako já.
A na stěnách ocelárny, kokilách a vůbec všude kde se dalo něco nakreslit křídou nebo mastkem se začínaly objevovat mnohdy neumělé nakreslené psí hlavy nebo obrysy psů.
(Pracovalo se tehdy ještě na 4 směny, tzv. hutnický kolotoč. 2 ranní +2 odpolední +2 noční +2 volno jsme měli.
Po nějakých neshodách, protože jsem byl asi odstrčen a mimo to se ženy shodly na jménu Rafael. Mi se to moc, nebo vlastně vůbec, nelíbilo, ale byl jsem v menšině a přehlasován.
Proč by se měl můj pes jmenovat po nějakém malíři, sportovci a
po něčem takovém o co se vůbec nezajímám?
Ale stalo se.
A pak se taky stalo, asi nemělo vedení jiné existenční starosti než vyšetřovat ty psí malůvky, poštěkávání zaměstnanců po halách a psí štěkání na jeřáby a jeřábníky.
A po několika reorganizacích se směny, některé zrušily a zbytek tak nějak sloučil.
A hodně tehdy byl známý výrok jednoho zaangožovaného který to dělení , snížení směn měl prakticky s tím novým rozpisem směn provést.
"Úkol zní jasně: Tzv Jareček a tzv.Ťap v žádném případě na jedné směně být spolu nesmí!
A hned se jich při nejbližší možné příležitosti musíme zbavit.
*
Ale to jsem se hodně zakecal a rozesmutnil.
Chtěl jsem původně napsat, že Raf se ničeho odjakživa nikdy nebál. A pokud jo, tak jsem ho přesvědčil, věřil mi a šel za mnou.
Třeba i přes potok na chatrné lávce nebo po nějaké širší kládě přes něj.
Ale pak mu asi v nějakém slušném, spořádaném maloměstě začali házet do jeho záhrady nějaké petardy, stříleli na něho přes plot z nějakých vzduchek a tak.
A beztak do něho i někteří ti žabenští spratci stříleli s podporou svých rodičů z těch vzduchovech.
Nevím proč, ale tak si to nějak odvozuji protože jsme kdysi na silvestrovské ohňostroje s Rafem koukali venku na vyvýšeném místě kvůli rozhledu.
Ženy mi za to tehdy hodněkrát vynadaly. Ale Raf ne. Ten si vůbec nijak nestěžoval.
Jestli se mu to líbilo, nebo jesti byl jen rád za noční procházku na volno nedokážu po létech posoudit.
*
A ještě jedna zajímavost. Nějaké výročí, oslava obce. M.j. vystoupení hudební skupiny Kabát revival.
"Rock, vstup zdarma a pro všechny pojďme tam!!
Žena jen odvětila:
"Já nikam nemusím, je to kousíček od nás. Slyším vše dobře a tak...."'
- "Tak já tam teda půjdu. Ale ne sám. Samozřejmě s Rafem. Víš, že pokud to není bezpodmínečně nutné, nebo nevhodné, že se mnou všude chodí".
- "Jsi fact magor! Víš co to tomu psovi se sluchem udělá. Takový randál, však se na něho podívej. Už teď jak se přiblíží k oknu je celý zježezený".
Samozřejmě jsem neposlechl. Zčásti jako rocker a navíc jsem usoudil, nebo chtěl zkusit co ten Raf vydrží.
Teda ne ve smyslu, že bysme tam museli být, jen to zkusit.
Pěkné to tehdy bylo. Škoda, že nemám fotky z té akce. A ani nikdy nebyly takže je nikdy ani v žádném historikém založeném fotoalbu nenajdu
*
Nakonec jsme tam šli všichni tři.
Raf zpočátku na hrubém vodítku, pevně držený, ale byl úplně v klidu tak jsme ho tam do toho davu spolu s námi pustili navolno.
Samozřejmě s náhubkem.
A náramně si to tam nehdy užíval. Nějak mu ta moc hlasitá hudba nevadila. Občas se nedostal pod naší kontrolu, ztratil se v davu, ale což, měl pevný náhubek, tak by snad někomu ublížit nemohl a neměl.
Nějakou dobu když se zamísil do davu jsme k něm, kde je vůbec nevěděli.
Těžko v takové situaci hledat psa.´Ale já jsem si byl, na rozdíl od ženy, že my dva se nikdy ztratit od sebe nemůžeme. A i přes velké hlukové dB se najdeme.
*
Samozřejmě, že jsme se našli. Raf se vynořil z tančícího aˊ křepčícího davu a přišel k nám. Našel nás.
A co měl na hlavě? Na obojku?
Něco jako rohy. A svítily. Někdo mu je věnoval. Byl tam jeden stánek a prodejce který takové LED opičárny mládeži prodával
A. Lincoln: Kdybych měl 8 hodin na pokácení stromu, 6 bych strávil broušením sekyry.
-
Rafael
- Príspevky: 2184
- Dátum registrácie: 09 Mar 2020, 19:37
- Bydlisko: Valašské království, 400 m.n.m.
- Kontaktovať používateľa:
Psinec
https://www.novinky.cz/clanek/muzi-umi- ... t-40428955"Umí zpacifikovat agresivního člověka a najít drogy. Tyhle čtyřnohé „mazlíčky“ byste nechtěli naštvat
V pražské Vazební věznici v Ruzyni stojí celkem 19 psích kotců. Jejich obyvatelé jsou pro chod věznice nepostradatelnými pomocníky. Hledají omamné a psychotropní látky i mobilní telefony. Umí ale i zasáhnout v případě agresivního či...
....
...Během služby jsou psi většinou ustájeni v kotcích. Více než polovina z nich ale po službě zamíří domů společně se svými psovody..."
A. Lincoln: Kdybych měl 8 hodin na pokácení stromu, 6 bych strávil broušením sekyry.