Psinec

[ChlapeczDediny]

Vypadá to, že kocour si psa pamatoval líp, než pes kocoura

[Rafael]

Po příjezdu to vypadalo, že problémy nebudou. Poznali se a vše vypadalo dobře.
*
On ten pes byl dost, jak to říct slušně.., dost nestardardní v některých směrech.

A toho kocoura zakousl přímo před mýma očima.
A já nevěděl co dělat, jak ho potrestat.

Akorát žena si ho pár dnů vůbec nevšímala.
Já ho jen hlasitě okřiknul. Co taky jiného když už to vrátit nešlo.
Asi pochopil, ale pozdě.

Moje, naše chyba...
*
P.S.a pak jsme v zimě řešili problémy se spoustou myši které si ten náš podsklepený domek pak nějak oblíbily...

[Hawkeye]

[Rafael]

Dobře, že se ten náš dobrman s divočáky asi nikdy nepotkal.
Nebo o tom nevíme.

Byl to totiž velký bojovník. Za žádnou cenu by asi neustoupil, neutekl a bojoval až do konce.
(Třeba už jako štěně se pustil do boje s velkými a hodně trnitými růžemi. S Alchymistkou. Pěna u tlamy, krev se mu s ní valila, ale nenechal toho. Byl čím dál víc zuřivější a útočnější. Ještě, že byl tehdy malý a lehký a mohl jsem ho z toho bojiště lehce odnést).

O jeho zarputilosti svědčily i jeho noční boje s jezevci kteří k nám chodili na ovoce. A ty trvaly někdy i velkou část nocí. Ale vždy se pak vrátil nijak nezraněn.

Až jednou narazil. Žena s ním byla v noci na procházce, na volno, ale měl náhubek.
Skončilo to hlubokou tržnou ránou na jeho břichu od drápů. (A ty mají ti jezevci hodně velké a ostré. Přesvědčil jsem se o tom vizuálně když jednoho zakousnutého přinesl na dvorek... ).

Ale nakonec ho zahnal a zvítězil.
On byl asi spokojen, ale my moc ne. Pohádal jsem se kvůli tomu se ženou a nastalo vícero cestování na veterinu a finanční újma. Rána se mu špatně hojila, nějaký zánět, antibiotika atd...
*
O jeho zarputilosti svědčí i další zážitek.
Víte jak vypadá pes Cane Corso?

Tak toho měli víkendoví sousedé. A on ho jednou napadl.
(Neměl rád, nesnášel psy).
A byl v léčení po těžké zlomenině zadní tlapky. Chodil po třech a na hlavě měl takový ten ochranný plastový trychtýř aby si nemohl vytahovat stehy a lízat ránu po zákroku.
Ale to mu nijak nevadilo. Útočil tím trychtýřem, předními tlapami a soused musel Cane Corsa ho před ním schovat do auta.

Ale dlužno podotknout, že on měl velmi mírnou povahu a byl to takový dobrák. Však taky běhal navolno a nikomu a ničemu nebyl nebezpečný.

Ale velký byl a vzbuzoval respekt. Třeba jednou jeli po polní cestě přes sad cyklisté. Raf byl na dvorku na pobíhacím řetězu a samozřejmě zuřivě štěkal a pobíhal.
Sešikovala se ta skupinka na samý kraj cesty, málem až na louku a jak míjeli ty sousedy uslyšel jsem z dálky:
"Kuwaaa, tam je ještě jeden. A ještě větší! Tady už nepojedeme!"
*
Takže jsem velmi rád, že se s nějakým divočákem nikdy nepotkal.

Protože co jsem tak o dobrmanech četl, jsou to celkem klidní a rozvážní psi. Ale i psi jednoho pána a za něho jsou ochotní a schopní bez rozmyslu položit i život. A jak, když už se do nějakého boje pustí, tak nikdy neustoupí...

Možná i proto, na rozdíl od dřívějších dob, se toto plemeno v bezpečnostní službách už nevyužívá.

[Rafael]

Plemena psů, která nejlépe ohlídají váš dům a majetek

První místo - dobrman. Aspoň podle tohoto videa.
https://www.stream.cz/top-5-zajimavosti ... .seznam.cz

[peter_z_tt]

My máme 2 fenky (zlatý retriever, 2 a 7 rokov) z tej istej chovnej stanice (teta a neter).
Z jednej (mladšej) je profesionálny strážny pes, ani doberman by sa nemusel hanbiť . O druhej si susedia myslia, že ani nevie štekať
Vždy to asi aj trochu záleží od konkrétneho jednotlivca.

[Rafael]

To je dobrý příklad toho, že ne všichni psi se budou chovat podle nějakého standardu své rasy. Každý pes je jiný a ani jeho důsledná výchova od mládí ho nemusí změnit.

Měli jsme kdysi dobrmana Bonda. Neskutečný kliďas a dobrák to byl. Mimochodem jak jsem s ním byl poprvé u příbuzných, tak teta nám přibouchla dveře před nosem. Po chvilce znovu otevřela a se zděšeným výrazem v obličeji vyjekla:
"Proboha, co to je?!!!!"

A jeden můj kolega zas tvrdil: "To není pes, ale nukleární hovado! Odkud ho máte, z Černobylu?"

On byl fact hodně velký.
*
Jeho nástupce Raf byl takový dobrmaní standard. Ale jen vzhledem. Hodně divoký, uštěkaný a dá se říci i hodně agresivní na vše co se rychle hýbalo. A nešlo ho to nijak odnaučit. A že jsem se hodně snažil!

On byl třeba schopný a taky to tak dělal, z auta štěkat na stromy, dělicí čáru na komunikaci a tak.
O cyklistech, motorkách, jiných autech, psech ani nemluvě.
Třeba cestou z Valašského království do Ostravy vydržel skoro hodinu a jen s velmi malými přestávkami štěkat...
*
Jeho nástupce, starý béžový labrador z útulku, ten zas zaštěkal poprvé asi až po měsíci od jeho Přivezenin.
Párkrát jsme zpočátku se ženou:
"Máme vůbec v autě toho Sama? Nezapomněli jsme ho doma?"
*
A tu tetu jsem si později vychutnal. Její vnučka přitáhla odněkud fenku jezevčíka. Větší agresivní, uštěkanou a kousavou potforu jsem nezažil. A ani o něčem takovém neslyšel.
Nebyl snad jediný návštěvník, host, soused, kterého by nepokousala
*
P.S. peter_z_tt krásné fenky. Po zkušenostech s Rafem a mého zhoršenému fyzickému stavu už nechci s dobrmany apod. nic mít. Teď jsou mí favorité labradoři a retrívři.

[peter_z_tt]

Zlatý retriever môže byť úžasný rodinný pes. Ale vo všeobecnosti sú to veľmi náročné psy. Je potrebné im venovať obrovské množstvo času a lásky. My sme si museli sme kúpiť ešte jednu, lebo tá staršia veľmi trpela samotou. A to je manželka učiteľka a je už okolo druhej doma a tiež väčšinu leta.
Rovnako sú to pomerne náročné plemená na pohyb. Otec staršej bol pracovný šampión, najradšej by bola celý deň v chotári a domov sa chodila iba kŕmiť. Neskutočná výdrž. Mladšia je presný opak, dvakrát za deň prechádzka a zvyšok času by trávila s nami na gauči (keby mohla chodiť na gauč ).

[Rafael]

Naši psi nikdy nebyli sami doma.
Tchýně byla invalidní a i starobní důchodkyně. Časem s amputovanými oběmi nohami nad koleny a žena se o ni starala. A já po těch pokročilých amputacích taky protože sama by to nezvládla.
Vítkovice VHM už tehdy šlo do kytek, tak jsem se propuštění moc nebránil, vzal jsem nějaké odstupné a dělal jsem ženě a tchýni pomocného domácího ošetřovatele....

A jak tchýně zemřela, tak jsem se do práce vrátil, ale žena měla po té době co "byla doma" problém sehnat nějaké slušné zaměstnání.

A teď jsem invalidní, doma sedící důchodce už já.
Takže naši čtyři psi nebyli nikdy doma sami.

A celkem i nechápu proč si někdo pořídí psa, a ten je pak zavřený většinu dne sám v bytě. Anebo v lepším případě v kotci nebo na řetězu u boudy.

Edit. Ti čtyři psi postupně. Měli jsme vždy jen jednoho.

[Rafael]

Tak se spí. To je správný spánek. Ani kohout, slon nebo šimrání stonkem trávy nevadí.

https://www.youtube.com/watch?v=CmdBWqmHYpY

Takového podobného kliďase jsme měli doma.