zahrada.online

Ve vlákně o štěpování jsme ne úplně vážně diskutovali o prehistorických nástrojích a metodách vedoucích ke štěpování. Vytvořili jsme i nové slovo „paleografting“. Samovolný srůst dvou odřených větví mohl sloužit i jako zdroj informací pro záměrné štěpování. Pravěké nástroje by však umožnovaly i složitější štěpařské úkony.
Vytvořit něco jako kopulační řez škeblí, pazourkem nebo měkkým měděným nožíkem by asi nebylo příliš přesné. Broušení styčných ploch kamenem je zase poněkud zdlouhavé a namáhavé, byť možné. Proto bych si asi k sériovému roubování vyrobil primitivní brusku. Je potřeba jen luk a šíp a praxe s rozděláváním ohně. Brusný kotouček i s hranatým otvorem se dá na plochém kamenu snadno vymodelovat z jílu smíchaného s velmi jemnou křemičitou drtí. Po dobrém vypálení je kotouček schopen brusu. K vytvoření dokonale vybroušených ploch potřebujete pomocníka a taky podnož je nutno vyjmout ze zeminy. Výsledný řez je trochu opálený, ale už se dá dobrousit ručně. Obě plošky velmi dobře sedí i v případě velmi silného roubu. Zavázání lýkem a potření pryskyřicí je už pak snadné.

Přijde mi to trochu složité a taky hrozí zanešení řezných ploch obroušeným prachem z kotoučku.
V 60. letech jsme se ve Skautu učili vyrobit a nabrousit nože ryze z přírodních zdrojů. Pazourek, rohovinu či zuby velkých zvířat jsme samozřejmě neměli. Čekal bych, že nejlíp budou řezat nože z křemene nebo z kosti. Překvapivě nejlíp se řezalo nožem dřevěným z tvrdého suchého dřeva. Při troše píle se dal nabrousit tak, že by se jeden pořezal. Roubovat jsme nezkoušeli, ale soudím, že by to šlo.

Zase budu trochu zlobit. Ale jen pro představu. Nejstarší železný předmět v bývalé ČSSR pochází z Gánoviec. Je z hutního železa a z doby víc jak 500 let před začátkem doby železné v Evropě (skoro 1500 let před Kristem). Zpracování meteorického železa je ještě starší. JG

Tohle je taky zajímavé a dost těžce pochopitelné:

Sloup v Dillí je kovový pilíř stojící u Kutubova minaretu v Dillí . [1] Pochází z 4. až 5. století a je jednou z místních památek a metalurgickou kuriozitou, neboť dobře odolává povětrnostním vlivům, zejména korozi....

https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Sloup_v_Dillí

Jen tak namátkou co jsem si vzpomněl. Že s tím psem nebylo vše idylické a humorné.
Bohužel jsem o většinu materiálů přišel, tak už to nebude autentické. A ani nevím jestli se mi do toho chce...

Proč nemám rád psy?

Jak jsem bojoval s růžemi

Proč nemám rád cyklisty a motorkáře?

Jak jsem pokousal výstavního pudla těsně před jeho důležitou výstavou
;
Jak jsem se stal alkoholikem

Jak jsem zdemoloval zevnitř staré staré auto do kterého mě pánička zavřela kvůli pošťákovi

Jak mě srazilo auto

Jak jsem se dostal do sporu s Městským úřadem

Jak jsem vykonával stavební dozor.

Ozvěna

Žně aneb boj s kombajnem

Odvětvování vzrostlého vlašského ořešáku a těžká zlomenina zadní tlapky.

Pokousaný školák.

Jak jsem předními tlapami a ochranným límcem domlátil Cane Corso

Jak jsem po třech a s ochranným límcem honil čtyřkolky.

Jak jsem se málem prokousal dveřmi obyvacího pokoje

Jak jsem pokousal páničku

Jak jsem se jednou s páničkem ožral, měli jsme špatné sny a jak to dopadlo

Proč jsem někdy vydržel spát skoro celý týden v kuse?

Proč jsem zakousl svého kamaráda kocoura Michala?

Můj pátý chycený cyklista a motorkář

Jak jsem bojoval s jezevci

Jak jsem vyhubil kuny, málem zlikvidoval auto a dostal nějakou kožní nemoc

Jak jsem páničce v polích zenitř zamknul nastartované auto

Mé zážitky z ocelárny kam mě paníček někdy bral

*

*

*

Jak jsem vážně onemocněl

Alkoholikem se stal pes, nebo pán? Víte jakého úspěchu dosáhl John Grogan s knihou Marley a já? A to ten pes byl příšerný od štěněte do posledních účtů od veterináře.

Pán byl alkoholik už od raného mládí. A dobrman byl velmi učenlivý....

Já ho ho neučil, to on sám. Chtěl, pochtíval pořád. Chutnaly mu veškeré lihoviny mimo bylinných likérů.
*
U jeho následovníků takové sklony nebyly.
*
A tohle je svatá pravda. To se Vám povedlo

...pes byl příšerný od štěněte do posledních účtů od veterináře.

...rada do života...(?) IH

To zvířatko mám stejně rád jako psíky.

Byla to kdysi má první přezdívka na prvním chatu, blogu, diskuzích, které jsem objevil ne na internetu, ale na intranetu tehdy jednoho z největších našich hutnicko-strojirenských komplexů.

A neuměl jsem si tehdy ještě sám udělat, vlastně neměl jsem ani přístup k internetu, tak mi emailovou schránku udělal na dálku kolega.
A používám ji jako prioritní dodnes. I ve styku s úřady, eshopy, bankou atd. A všude funguje

fox.xxxxxxx@xxxxx.cz
*
Ještě vzpomínka z raného mládí:
The Sweet, skladba Fox On The Run
Dodnes moje nejoblíbenější.
*
A tak už od té doby mám lišky v mimořádné oblibě. I zrzky dvounohé Takže dík za obrázek.