Boj s trávou aneb zpověď zavilého nepřítele toho sfinstva

Zahrádkářské, pěstitelské, kutilské a podobné ftípky.
Používateľov profilový obrázok
Rafael
Príspevky: 1275
Dátum registrácie: 09 Mar 2020, 19:37
Bydlisko: Valašské království, 400 m.n.m.
Kontaktovať používateľa:

24 Jan 2023, 16:36

Tak mě teď za zimních večerů napadlo pokračovat ve starém projektu který jsem začal a nedokončil na staré zahradě.
Akorát nevím co s tím Historickým okénkem?
Jestli to je nějaký neumělý pokus o humor, zpověď a vypsání se člověka který celý svůj život nenáviděl trávu nebo co.
Proto jsem usoudil, že nejlépe bude tomu mému literálnímu "dílu" a vzpomínkách tady ve Vtipech.
A případnému smazání se vůbec nebráním!


Přeskočím úplné začátky mého celoživotního úporného boje s trávou a začnu z toho trochu veselejšího prostředku.
Koupil jsem si benzinovou sekačku a dokonce s pojezdem. Ne, nebyla z Tuzexu.  Bylo to v době trochu pozdější. Ale i tak to byla v naších krajích, natož v zaostalém Valašském království věc málo vídaná.
Zpočátku jsem byl z té práce úplně nadšen. Jen si tak chodit, částečně se i nechat táhnout..., hezké to bylo.

Jenže záběr necelých 50cm a skoro 2ha toho zeleného sfinstfa - rychle mně to přestalo bavit. Zvlášť když posekané plochy ubývalo velmi pomalu a ve vzrostlejší trávě jsem musel zastavovat a čistit výhozový otvor. A pak škubat se startovací šňůrou a nadávat zřejmě přehřátému motoru. A stále častěji se můj zrak obracel k vratům stodoly kde zevnitř visela kosa.
Nevím jestli mé nadávky, a kletby nebo zvuk motoru a smrad z benzínu přilákaly klučinu z vesnice. Chvíli mně se zaujetím pozoroval, pak se osmělil a zeptal se zda by si to mohl zkusit.
Velmi se mu to líbilo a ještě mně prosil jestli po obědě může zas přijít a sekat.
Samozřejmě jsem s nadšením souhlasil. Jaké však bylo pak mé překvapení když pak klučina dorazil i celou partou. Sekačka šla z ruky do ruky a mám podezření, že sekací právo, pořadí, mezi sebou i nějak losovali.
Tak jsem koupil ještě jednu sekačku a byl jsem šťastný. Můj boj s trávou v té době spočíval jen v dolévání benzínu do nádrží. Krásné časy to byly.


Boj s trávou, díl první.
------------------------------------


Můj děd když naposled posekal svůj sad a záhumenku, na podzim řekl:
"To bylo naposled, příští rok už to nezvládnu, bude to už jen na vás.
"Já vám jen můžu naklepat kosy, to ještě zvládnu hodně dlouho".

Osmdesát let měl v tom památném pozdním létě a roku.
*
Následující rok jsem s tatínkem nastoupil do akce. Velmi časně z rána vybaveni radami a speciálními kosami které pro nás můj prozíravý dědeček už dopředu připravil. Speciální byly v tom, že násady byly nějak masivnější, hrubší a vlastní kosa - ten plech co přímo přichází do styku s trávou, byl o hodně kratší než jeho oblíbený nástroj. Mimochodem, jeho použití nám přímo zakázal se slovy, že by jsme mu ho zničili nebo v lepším případě zlomili. A měl pravdu..

Nějak kolem poledne otce asi přešel elán, nadšení, nebo už toho měl dost, to už nevím, ale na věci další si vzpomínám velmi dobře.

Mrštil kosou do škarpy a řekl:
"Tak takhle to nepůjde, já musím pozítří do práce, ty do školy a i kdyby ne, tak tohle s tím naším tempem neposekáme ani do zimy. A to nemluvím o sušení a tak!"
Pak jsem tak nějak z dálky slyšel něco jako manželskou hádku. A pak silné prásknutí dveřmi a zvuk odjíždějícího auta.
*
A jak jsem se pak ptal maminky kde je, kam jel, tak:
"No kam asi, když vy dva nedokážete ani zlomek toho co ten starý kulak. Do JZD sehnat nějaký traktor se sečením!"
Malá vsuvka o počasí:
Člověk se těší na volno, nebo si v práci nějaké vybojuje a pak "Chčije a chčije"...
A když se toto párkrát zopakuje, jako že skoro vždy podle zákonů odpozorovaných a vytvořených p. Murthym, tak to jsou velmi těžké psychické újmy...
Boj s trávou, díl druhý.
------------------------------------------

Otec tehdy přijel dost pozdě a v dost podivném stavu. A sám. Traktorista s velkou lištou, že přijede později, že je vše domluveno. Jen, že musí dosekat ještě nějaký lán v JZD.
A jen dvě láhve slivovice to stalo a navíc s příslibem, že pro starého XXXXXX, myšleno mého děda udělá cokoliv a kdykoliv.
Jak slíbil, tak v podvečer dojel.
První co se stalo bylo, že krátce při vjezdu do sadu si na traktoru ohnul výfuk o nějakou švestkovou větev. Následně se žací lištou zapíchnul do nějakého kmenu když se něčemu snažil vyhnout.
Pak se vypotácel z traktoru a začal zblízka zkoumat terén. Po pár krocích se vrátil do traktoru, odněkud tam vytáhl sekeru a odsekl s ní pár nejbližších překážejících větví.
Jednu z nich pak vzal do ruky a švihal s ní po všem co mu vadilo a co se musí odstranit.
No bylo toho hodně. Až přehnaně moc. Vadilo mu tam skoro všechno, všechny stromy, větve i kdejaký keř.
Jeho monolog si po i létech trochu pamatuji, ale je absolutně i dnes, i v upravené verzi, absolutně nepublikovatelný.
Otci dalo pak dost velkou práci nějak ho uklidnit a přimět ho pokračovat v další jízdě.
Padla na to další, i když prý údajně už jen menší láhev slivovice.
Prvotní traktoristův vztek přešel, zostřilo se mu asi vidění a co šlo posekal už bez větších škod. Teda, jen tam kde se mu podařilo s tím sekacím monstrem vjet. Drobné nebo i větší oděrky kmenů, ulámané větve se už samozřejmě vůbec neřešily.
Hlavně, že bylo posekáno.
Se soumrakem a pod vlivem alkoholu to vše vypadalo velmi dobře a byli jsme v ten sobotní, víkendový večer všichni spokojeni jak dobře jsme ten boj s trávou dobře zvládli a že zítra, v neděli se už to jen trochu doladí a bude se jen sušit a dávat večer do kopek a tak...
*
Jiného názoru ovšem byla časného nedělního rána matka, když nás s křikem vzbudila a vyhnala z postelí:
"CO to je, co to má znamenat na té zahradě a sadu??!! Kdo to udělal tu spoušť. Zažila jsem sice válku, kolektivizaci, ale tohle co tu vidím by snad nekázala ani frontová linie v tankové bitvě. Co s tím budeme tak asi dělat??!!

Já byl v té době celkem mimo, ještě dost mladý, ale otce zachránilo tehdy několik kolem projíždějících traktoristů s dotazem, kdo tak náročný terén tak pěkně posekl.
A korunu tomu pak nasadil agronom, či předseda JZD s dotazem:
Tak kdo to byl, a netvrd́te mi, že nikdo od nás, z JZD.
Nemám nic proti vzájemné pomoci, ale napřed si musí udělat svou práci!!!
Dobře tady jsou všude vidět stopy, koleje traktoru. A mimochodem, asi jak odjížděl, tak vám přejel přes studnu - máte na ní přejetý a prasklý poklop...
*
A tak můj otec už podruhé boj s trávou prohrál. Poprvé mrštil s kosou do škarpy a pak rezignoval podruhé. JZD a jejích velké mechanizace řešením a pomoci v boji s trávou v naších podmínkách vůbec nebyla řešením...


Boj s trávou, díl třetí.
-------------------------------------


Můj otec vůbec nebyl z těch kdo by se po počátečních neúspěších jen tak lehce vzdal.
Právě naopak. Přece jen po tom "starém, sveřepém "kulakovi, který si vždy stál za a na svém a skoro nic ho a nezlomilo a v těžkých časech si poradil i sám".¨,. něco zdědil.
Obdivuji je dodnes oba, dědu samozřejmě víc, za to jak tvrdohlavě a tak dlouho bojovali za zachování švestkového sadu uprostřed zcelených lánů.
*
A že to byl boj velmi lítý a trvající až do konce svědčí i to, že když já jsem si dovolil vysadit na naší půdě zabrané družstvem, čtyři višně. V místě které sousedilo s družstevním lánem v ostré zatáčce a které nikdy nešlo poorat.  A ani nikdy pooráno nebylo, jen jsme na něm museli sekat trávu aby tam trávisko a nežádoucí vegetace úplně nezdivočela.
Tak jsem tam i přes otcův odpor, který jsem tehdy nechápal, ty stromečky vysadil...
Ale měl pravdu. Zanedlouho sešla se na tom místě pak na úřední upozornění početná komise a byli jsme donuceni ten "nezákonně" vysazený porost zlikvidovat. Naštěstí termín byl určen na vhodnou dobu, tak mladé stromečky stěhování bez problému přežily.
*
Ale to už byl můj problém, otec se do toho už pak nijak neangažoval.
Byl to takový nějaký můj první nesmělý začátek mého vlastního boje. Boje s trávou a snahy aby na takových místech něco smysluplného a krajinu obohacujícího rostlo!
Stalo se to podle mého výsadbového plánu cca v roce 1983.
*
Dva roky se marně snažili traktoristé na pokyn svých nadřízených ten cíp nějak poorat a pak nějak osít.
Nepovedlo se to. Snad z nějaké utajené solidarity, což nevím, nezjišťoval jsem nikdy, ale pravda je, že po celých těch akcích tam zůstala jen rozrytá půda.
Pár let jsem to nechal tak a jen koukal jak to tam divočí a zarůstá.
Nakonec jsem to nevydržel a začal jsem tam vyvážet nejrůznější odpad - založil jsem tam obrovský kompost. A poblíž velké ohniště k likvidaci všeho hořlavého ze sadu. Kupodivu, to už pak tehdy nikomu nevadilo. I když k zimě roku 1989 bylo ještě dost daleko...
A je to tam dodnes. A bude, pro mně je to místo už navždy tak nějak zakázáno a nevhodné pro jakýkoliv strom. Jen jako smetiště...
*
Ale zpět k boji s trávou po tom dalším a delším úvodu, tláchání, omlouvám se za ně.

Nevím jak to otec udělal, jak se mu to povedlo když i v Tuzexu byly takové věci velmi těžce sehnatelné. Nebo možná tam ani nebyly, to už fact nevím. Neřekl mi to nikdy.
Ale najednou se to doma objevilo:
Terra-lišta.jpg
Terra-lišta.jpg (47.39 KiB) 279 zobrazení
Terra Gutbrod s lištovou sekačkou a dokonce i s nějakým příslušenstvím.
Bohužel až po sezoně, takže ten fantastický stroj nešlo hned vyzkoušet. Jen jsme se z něj mohli radovat a těšit se na jaro. Až ten stroj vyzkoušíme a až zjistíme co vše dokáže.
Po pravdě řečeno, napsáno, bylo to poprvé a bohužel i naposled kdy jsem se těšil na jaro a boj s trávou...


Malá vsuvka:
----------------------
Celkem velmi důležitá věc o které jsem se zapomněl zmínit a která ten boj s trávou velmi znepříjemňovala, ztěžovala a komplikovala:
Dojezdová vzdálenost:-((((
A pokud se ještě skombinovalo s nepřízní počasí v době kdy se tam člověk konečně dostal byla to přímo vražedná kombinace a žádná technika v tom pomoci nemůže.

Člověk se těšil na volno mezi směnami, nebo si ho těžce v zaměstnání vybojujoval a pak jen kouká z okna nebo zpod nějaké zastřešené terasy jak prší, prší a prší.
A po návratu do práce nastanou úmorná vedra která samozřejmě skončí s dalším víkendem nebo dalším těžce vybojovaným volnem.
A když se toto párkrát zopakuje, jako že skoro vždy podle zákonů odpozorovaných a vytvořených p. Murthym, tak to byly velmi těžké psychické újmy...




Boj s trávou, díl čtvrtý - jaro.
------------------------------------------------

Trávisko vyrostlo toho roku do výšky přímo obludné a nastal nejvyšší čas k první senoseči. Stroj už byl předem na jiné a celkem pěstěné zahradě vyzkoušen a uznán mimořádně schopným. Shodli jsme se, že ani vysoká tráva pro něj nebude žádný problém. Vždyť má podobnou lištu jako velké zemědělské traktory.
Tak jsme šli na to.
"Stůj, zastav to! Tam jsou stromečky!"
Nešlo tak rychle zareagovat. Vymáčknout spojku pojezdu nebo se s tím celkem dost těžkým a ne moc lehce ovladatelným monstrem se jim vyhnout.
Padly tři. Včetně opěrných kůlů. A navíc se do žací lišty zamotalo ochranné pletivo z nich.
Takže jsem musel přinést dva silné šroubováky, pak ještě štípací kleště a nakonec i nůžky na plech.
Otec jen podotknul, naše chyba a pak zkontroloval břity žabek na liště.
"No, jsou trochu ztupené, ale ne moc. Sekat ještě určitě budou".

A měl pravdu. Ještě ten stroj zvládnul asi 200 m. Pak rána a motor chcípnul. Po úspěšném nastartování a rozjezdu znovu.
Nedalo moc práce zjistit co se stalo. Mezi žabky a prsty se dostal kámen a zdeformoval to tam a nešlo s tím hnout.
"Přínes kladivo a nějaké páčidlo, to vyrovnáme".
Stalo se, jenže pak zůstával proužek neposečené, jen tak zválené trávy.
"Není problém, to se spraví kosou. Podobně jako u těch stromků", optimisticky pravil otec.

A toto se stalo ještě několikrát.
"No nic, bude třeba sekat výš, chodit před tou lištou a na kopence upozorňovat a vyhýbat se jim".
- "No, ale to se pošlape tráva a ta lišta ji pak nevezme".
- "Tak se budeme otáčet a sekat proti srsti".

Teď se musím zmínit, že lišta sice dělala pěkné pokosy na sušení, ale bylo třeba před dalším kolečkem zhrábnout část trávy, sice málou, aby se nemotala při dalším kolečku do lišty. Jinak by nesekla.

Takže nakonec bylo třeba k obsluze toho stroje třech lidí.
Řidiče, odhrabovače s hráběmi vzadu a jednoho vpředu. Ten hledal, rozhraboval kopence a čechral jim pošlapanou trávu aby ji lišta vzala.
*
*
Pokračování příště:

Boj s trávou, díl pátý - záhradní mobilní dílna ve velkém kufru
́----------------------------------------------------------------------------------------
A. Lincoln: Kdybych měl 8 hodin na pokácení stromu, 6 bych strávil broušením sekyry.
walter
Príspevky: 298
Dátum registrácie: 07 Dec 2021, 19:58
Bydlisko: ČB 400mnm a okolí 650mnm

25 Jan 2023, 19:19

Pane Rafaeli, moc pěkně píšete, krásně se to čte a vzpomínky (podobné), přímo bují před očima.
Už se těším na pokračování, díky :thumbup: W.
ariadna30
Príspevky: 1741
Dátum registrácie: 09 Mar 2020, 06:09

25 Jan 2023, 19:30

Veru. Rafael pise pribehy uzasnym sposobom. Toto mi pripomina ze ich chcem dat nejako dokopy a vydat z toho knihu. Uz len si najst cas😲
Používateľov profilový obrázok
Rafael
Príspevky: 1275
Dátum registrácie: 09 Mar 2020, 19:37
Bydlisko: Valašské království, 400 m.n.m.
Kontaktovať používateľa:

25 Jan 2023, 23:17

Jenže ne vždy byli k dispozici tři lidé. K nějaké smysluplné práci nakonec stačili jen dva. "Řidič" a ten s hráběmi který za strojem částečně odhráboval zbytky tráviska pro další kolečko.

Nakonec se to neosvědčilo. Ten který šmatlal vpředu a upozorňoval na kopence, krtince, kameny se ukázal jako velmi důležitý.
Díky jeho absenci byly deformace žací lišty, žabek na nich stále částější.
Ale byli jsme připraveni. Poblíž byla vždy, někde na stromě, pověšená brašna s nářádím ke zprovoznění té lišty.
*
Jenže nastal další problém. Horký, 2T motor se špatně startoval.
Ne, že by nenaskočil, to zas přímo ne, ale...
Vždy se povedlo ho do chodu časem nějak uvést.
Jen to stálo velkou fyzickou námahu, čas a pak taky i jisté technické problémy.
M.j. přetřežení startovací šňůry, únavy pérek ve startéru a vůbec únavy a odejití všech komponentů v nich.
*
Ta brašna pověšená na stromě se stála hodně nedostačující.

Usoudili jsme oba, že takhle to dál nejde. Brašna se stala malou.
Montážních klíčů bylo zapotřebí daleko víc. Nástrčkových, imbusových a i něčeho podobného.
S tím problém nebyl. Takové věci "domácí kutilové", měli.
A tak se s malé brašny stalo něco jako přenosná, velká trávní zahradní dílna. Moc velká a celkem solidně vybavená...

Horší byly některé náhradní díly do toho "kuwaa stroje" které byly dost velké a rozměrné. A některé tehdy těžko dostupné nebo nahraditené. Komponenty toho startéru a toho sfinsntvého 2T motoru.
*
A tak časem po jejich sehnání nabyla její velikost , ta velikost skoro obludných rozměrů.
Ale i tak tam občas něco chybělo a muselo to do domácí dílny.
*
Naštěstí jsme měli nějaké brusky, velký soustruh atd..
A. Lincoln: Kdybych měl 8 hodin na pokácení stromu, 6 bych strávil broušením sekyry.
Používateľov profilový obrázok
Rafael
Príspevky: 1275
Dátum registrácie: 09 Mar 2020, 19:37
Bydlisko: Valašské království, 400 m.n.m.
Kontaktovať používateľa:

26 Jan 2023, 00:36

No, a časem jsem to pak už musel dělat sám...

Nešlo to mi to zvládnout i s takovou zděděnou technikou.
*
O nějakých maličkých trávních sekáčkách jsem psal už v úvodu.
A o Terra liště taky . Ta u mě skončila v nemilosti a v depozitu.
Zpočátku bylo vše hodně dobré, ale....
*
Ale pak jak jako sám, tak raději 3f motor, na jeho hřídeli přímo kotouč s třemi žabkami...
Bylo to sice bez pojezdu i když kotouč trochu tomu napomáhal, ale i tak se to muselo trochu tlačit.

Samovýroba inspirována tehdy novým trendem na nějaké výstavě nebo veletrhu. Už nevím.
Ale velmi se mi to tehdy zalíbilo a inspirovalo mě to tehdy.
*
Tahat za sebou přes 100m 3f kabelů mi přišlo pořád lepší než bojovat s 2T Jikov motorem a prstovou lištou.
Opravdu jsem to tak tehdy viděl!
I přes to, že byly velké problémy s objížděním stromečků, přehazováním kabelu přes ně a tak.

Ale furt to bylo rychlejší a pohodlnější než startování a trápení se s tou 2T bestii.
Navíc ten el. buben byl reverziibilní, změna směru otáček. A jako bonus žádné šutry, kameny, kopence pro něj nebyl problém.
Udělal práci v jistém směru i jako kultivátor a zarovnávač pozemku.
*
(Ale jednou mi odmrštěným kamenem rozbil okno)
A. Lincoln: Kdybych měl 8 hodin na pokácení stromu, 6 bych strávil broušením sekyry.
ariadna30
Príspevky: 1741
Dátum registrácie: 09 Mar 2020, 06:09

26 Jan 2023, 14:29

Na tomto fore je tolko navykovych veci... Napriklad tieto Rafaelove pribehy👍. Tesim sa na dalsie zazitky😀
Používateľov profilový obrázok
Rafael
Príspevky: 1275
Dátum registrácie: 09 Mar 2020, 19:37
Bydlisko: Valašské království, 400 m.n.m.
Kontaktovať používateľa:

26 Jan 2023, 17:36

Může být, že někomu mohlo přijít to mé psaní jako trochu humorné.
Ale není to tak. Je to drsná realita a ve filmovém žánru by to bylo asi nazváno jako velmi syrový, surový a těžko strávitelný horor.

A já jakožto pacient postižený nějakou zřejmě zatím celkem neznámou formou trávofobie bych byl držen v izolaci.
A. Lincoln: Kdybych měl 8 hodin na pokácení stromu, 6 bych strávil broušením sekyry.
ariadna30
Príspevky: 1741
Dátum registrácie: 09 Mar 2020, 06:09

26 Jan 2023, 17:41

Rafael napísal:
26 Jan 2023, 17:36
Může být, že někomu mohlo přijít to mé psaní jako trochu humorné.
Ale není to tak. Je to drsná realita a ve filmovém žánru by to bylo asi nazváno jako velmi syrový, surový a těžko strávitelný horor.

A já jakožto pacient postižený nějakou zřejmě zatím celkem neznámou formou trávofobie bych byl držen v izolaci.
Travofobiu mam aj ja😀 Ale ja mam este aj kosackofobiu. Jedine s cim som ochotna pracovat je kosacka elektricka lebo nema tu ... snuru ktora je mojou nocnou morou cez den lebo zo 100 pokusov sa mi ju podari nastartovat 0,5krat😀
Používateľov profilový obrázok
Rafael
Príspevky: 1275
Dátum registrácie: 09 Mar 2020, 19:37
Bydlisko: Valašské království, 400 m.n.m.
Kontaktovať používateľa:

26 Jan 2023, 18:08

A pak ještě i dvě dalši. Okenní skla padly.
Čímž jsem usoudil, že jako kultivátor je ten buben použitelný, výkonný, ale pro okolí dost nebezpečný.

A celkem jsem pak dost přemýšlel nad tím, jak to dědeček s tou kosou celý život dělal. Jak se vyhýbal těm krtincům a kamenům.
Ona ta jeho kosa byla fact velká. Možná skoro metr. A byla dlouholetým naklepáváním a broušením dost tenká a úzká...
Že jí nedal z ruky, nikomu, nepůjčil snad asi nemusím dodávat.
A ani to, že nejvíc se v tom směru bál mě a mého otce.
Asi se bál, že bysme objevili nějaké tajemství té staré kosy nebo co.
Ale my jsme o nic takového vůbec neusilovali. Velmi rychle nám oběma došlo, že jsme oba neskutečně nešikovní a ani tucet takových kos by nám nepomohl.

Já jsem měl trochu zlomyslně navrch jak jsem otci řekl:
.
"Já jsem syn nějakého horníka, bydlím tam kde ty jsi s máti utekl, takže s kosou to moc umět nemůžu. Ale ty jsi syn mého dědy a myslím, že se mu něco v tvé výchově nepodařilo!"

Čekal jsem tehdy po tom mém proslovu něco ručně výchovného.
Ale nepřišlo to.
Jen se tak nějak zasmušil, dlouho pak mlčel a jen řekl:

"Časy byly tehdy zlé, hodně zlé, snad to časem pochopíš. Musíš si to přebrat sám".
*
Historické okénko - OT?
A. Lincoln: Kdybych měl 8 hodin na pokácení stromu, 6 bych strávil broušením sekyry.
Štěpánka.3
Príspevky: 493
Dátum registrácie: 23 Mar 2020, 07:31

26 Jan 2023, 19:08

Rafaeli, o jak velkou plochu na sekání tehdy šlo? A nyní máte v péči ten samý pozemek?
Olomoucko 220 m n. m.
Napísať odpoveď