Skladovanie jabĺk
Skladovanie jabĺk
Môžem potvrdiť, čo píše Rafael - hlodavce sa dokážu prehrýzť aj cez betónové murivo. Ako decko si pamätám, že rodičia mali v chatke vybudovanej vo svahu veľmi dobrú pivnicu, kde sme roky uskladňovali zemiaky či jablká a myši sa tam občas objavili. Riešili sme to klasickými pascami so slaninkou. Tiež viem, že otec pri murovaní do malty medzi kamene pridával sklo, na ktorom si myši mali zničiť zuby, keď sa cez ňu budú prehrýzať.
-
Rafael
- Príspevky: 2184
- Dátum registrácie: 09 Mar 2020, 19:37
- Bydlisko: Valašské království, 400 m.n.m.
- Kontaktovať používateľa:
Skladovanie jabĺk
Ve starých usedlostech je boj s hlodavci většinou dost neúspěšný.
Ten můj děda asi moc dobře věděl proč si "hýčkal" tu smečku polodivokých koček i když podobné "domácí mazlíčky" a i psy přímo nesnášel.
A žádné ztráty nebo kontaminace hlodavci v tom sklepě a ani na půdě kde bylo uskladněno sušené ovoce, obilí apod. nemusel řešit.
*
Jen pro ilustraci:
Ze síně vedou dřevěné schody do sklepa a nad nimi jsou schody na půdu.
Jak to zabezpečit když se ty bestie prokoušou a dostanou skoro všude?
*
Teď trochu odbočím.
Historické okénko:
V jiném bydlišti, ve velkém rodinném domě otec na půdě jednou sušil klasy kukuřice. Byly kvůli vzdušnosti položeny na zavěšených sítech.
Ta půda bylo něco jako třetí patro. Dvě tzv. podesty šdělily schodiště od vstupu do ni.
Ještě se musím zmínit, že pod střechou byly nějaké děrované cihlové tvarovky. Ale až ve výšce asi 9m.
Domek byl omítnut brzolotitem, což je dost zrnitý povrch, který těm hlodavcům musel umožnit přístup.
Jinak si nedokážu představit jak se tam ty bestie mohly dostat.
Ale dostaly, musely vylézt po té omítce.
*
Matka na té půdě sušívala v zimním období prádlo. A jednou přiběhla zděšená se slovy, že je to tam samá myš a ať s tím něco děláme.
Otec byl většinou v práci, tak jsem tam musel já.
Se slovy, vynesu a pustím tam kocoura a on to tam vyčistí jsem tam s ním v náruči šel.
Ten kocour se jmenoval Ota, čest jeho památce a byl to mimořádně silný, vyvinutý jedinec z toho druhu. Takový zvláštní kot který se někdy neváhal i pustit se do boje s některými psy.
(Poblíž bylo kynologické cvičiště).
A jak jsme přišli do toho půdního prostoru nedokážu si už vybavit kdo z nás byl z těch nevítaných návštěníků více vyděšen?
Ale asi on protože jak to viděl okamžitě utekl.
Já jen nevěřícně zíral a nevěřil svým očím.
Kocour, navíc takový bojovník a bojí se myši?
Vzpomněl jsem si tehdy na scénu z Angeliky. Na tu z podpalubí kde ji strašili tou spoustou těch vyhladovělých a zdivočelých koček.
*
A těch škod co tam tehdy ta myší kolonie napáchala. Ta blbá kukuřice bylo to nejmenší...
*
Omluva za OT a ten "román"!
*
P.S. V tom sklepě už nic volně přístupného dlouho neskladuji. A raději i nic nepřístupného. Třeba v drátěných klecích. Protože to ty bestie tak nějak cítí a láká je to tam.
*
Od doby kdy kdysi matka odložila za sklepní dveře košík hřibů a bedničku hrušek.
Kdo nezažil, nezkusil, neuvěří jak jsou potkani, šťuři a podobná havěť inteligentní..
Ale to by už asi bylo na úplně jiné psaní a do jiného tématu.
Ten můj děda asi moc dobře věděl proč si "hýčkal" tu smečku polodivokých koček i když podobné "domácí mazlíčky" a i psy přímo nesnášel.
A žádné ztráty nebo kontaminace hlodavci v tom sklepě a ani na půdě kde bylo uskladněno sušené ovoce, obilí apod. nemusel řešit.
*
Jen pro ilustraci:
Ze síně vedou dřevěné schody do sklepa a nad nimi jsou schody na půdu.
Jak to zabezpečit když se ty bestie prokoušou a dostanou skoro všude?
*
Teď trochu odbočím.
Historické okénko:
V jiném bydlišti, ve velkém rodinném domě otec na půdě jednou sušil klasy kukuřice. Byly kvůli vzdušnosti položeny na zavěšených sítech.
Ta půda bylo něco jako třetí patro. Dvě tzv. podesty šdělily schodiště od vstupu do ni.
Ještě se musím zmínit, že pod střechou byly nějaké děrované cihlové tvarovky. Ale až ve výšce asi 9m.
Domek byl omítnut brzolotitem, což je dost zrnitý povrch, který těm hlodavcům musel umožnit přístup.
Jinak si nedokážu představit jak se tam ty bestie mohly dostat.
Ale dostaly, musely vylézt po té omítce.
*
Matka na té půdě sušívala v zimním období prádlo. A jednou přiběhla zděšená se slovy, že je to tam samá myš a ať s tím něco děláme.
Otec byl většinou v práci, tak jsem tam musel já.
Se slovy, vynesu a pustím tam kocoura a on to tam vyčistí jsem tam s ním v náruči šel.
Ten kocour se jmenoval Ota, čest jeho památce a byl to mimořádně silný, vyvinutý jedinec z toho druhu. Takový zvláštní kot který se někdy neváhal i pustit se do boje s některými psy.
(Poblíž bylo kynologické cvičiště).
A jak jsme přišli do toho půdního prostoru nedokážu si už vybavit kdo z nás byl z těch nevítaných návštěníků více vyděšen?
Ale asi on protože jak to viděl okamžitě utekl.
Já jen nevěřícně zíral a nevěřil svým očím.
Kocour, navíc takový bojovník a bojí se myši?
Vzpomněl jsem si tehdy na scénu z Angeliky. Na tu z podpalubí kde ji strašili tou spoustou těch vyhladovělých a zdivočelých koček.
*
A těch škod co tam tehdy ta myší kolonie napáchala. Ta blbá kukuřice bylo to nejmenší...
*
Omluva za OT a ten "román"!
*
P.S. V tom sklepě už nic volně přístupného dlouho neskladuji. A raději i nic nepřístupného. Třeba v drátěných klecích. Protože to ty bestie tak nějak cítí a láká je to tam.
*
Od doby kdy kdysi matka odložila za sklepní dveře košík hřibů a bedničku hrušek.
Kdo nezažil, nezkusil, neuvěří jak jsou potkani, šťuři a podobná havěť inteligentní..
Ale to by už asi bylo na úplně jiné psaní a do jiného tématu.
A. Lincoln: Kdybych měl 8 hodin na pokácení stromu, 6 bych strávil broušením sekyry.
-
Neregistrovaný
IP: 11.241
Skladovanie jabĺk
Nie je nič horšie, než keď sa Vám myši dostanú do zeleniny alebo ovocia, ale aj ostatných zásob. To čo nezjedia poserú a počúrajú, takže taká mrkva prelezená myšami nezriedka putuje rovno na kompost. Aj keby sa tam ešte niečo dalo vybrať, je to disgusting.
Keď sme sa sťahovali do staršieho domu, susedia nás upozorňovali, že je tam kopec myší. Lenže my sme prišli s niekoľkými mačkami. Do pár týždňov boli myši vybavené. Ale platí sa za to nemalá daň. Práve teraz je mačacia ruja a roh domu označkovaný kocúrmi..., no aj návštevu sa hanbím zavolať. Páchne to jak sto čertov. No chvalabohu je to len mesiac - dva v roku a od myší je pokoj.
Keď sme sa sťahovali do staršieho domu, susedia nás upozorňovali, že je tam kopec myší. Lenže my sme prišli s niekoľkými mačkami. Do pár týždňov boli myši vybavené. Ale platí sa za to nemalá daň. Práve teraz je mačacia ruja a roh domu označkovaný kocúrmi..., no aj návštevu sa hanbím zavolať. Páchne to jak sto čertov. No chvalabohu je to len mesiac - dva v roku a od myší je pokoj.
Skladovanie jabĺk
Hlodavci se tu v kůlně na uskladněném ovoci vyskytují pravidelně - myši a před dvěma lety i krysy (ne potkani). Ve volných bedýnkách bez pletiva neměly plody šanci, v bedýnkách pouze s pletivem pak ničily plody přes mezery v bedýnkách. Pro cenější odrůdy jsem stloukl dřevěný box a nahoru umístil pletivo - tam se hlodavci nedostali.
- Prílohy
-
-
-
Skladovanie jabĺk
Já jsem letos na hlodavce nenarazil ani ve sklepě na zahradě ani doma v garáži. Ale pro jistotu (po dřívějších kalamitách) nechávám spodní bedýnku vždycky prázdnou. Myši na vyšší bedýnku obvykle nelezou. Taky mám poblíž jedovatou návnadu s dvěma rozkrojenými jablky. Jsou netknutá. V minulosti mi myši sežraly návnadu i desetkrát. Ale chutnala jim často víc než rozkrojené jablko. Nezjistil jsem, zda byl jed slabý nebo tam bylo tolik myší.
Skladovanie jabĺk
Hrozný pohled Mikeši. Až mne zabolelo u srdce.
Skladovanie jabĺk
Dostanou se všude, měl jsem bedýnky na stole s hliníkovýma nohama cca 80 cm, vlezli tam. Tak jsem nohy stolu postavil do 25 litrových kbelíků do poloviny naplněných vodou. Stejně tam vlezli.
Skladovanie jabĺk
Když jsem bedny s jablky postavil na 4 zavařovací sklenice, tak mi tam myši nevlezly. Na potkany by to ale nestačilo.
Skladovanie jabĺk
Viděl jsem myši skákat tam kde nemohly vylézt. Tady problém s hlodavci vyřešily 3 sousedovy mačky.