My už čekali málem léto
a zatím přišel mráz.
Tak strašlivé jaro
nepoznal nikdo z nás.

Z těžkých černých mraků
se stále sypal sníh.
A vánice sílí v poryvech
ledových.

Zvěř z okolních lesů
ohlodala stromům kmeny
a hladoví ptáci
padali z nebe jak kameny


Pak jednoho dne večer,
to už jsem skoro spal.
Když vystrašený soused
na okno zaklepal.

Můj chlapec pod zlomeným stromem leží,
a v bolestech vyvádí.
Já do pro pomoc do města bych zajel,
snad tam doktor a hasiči poradí.

V šedivém přítmí těžce sněží,
nad zmrzlým a polámaným sadem,
velký zmar a zkáza běží,
květy, plůdky i listí padají chladem.

Půjčil jsem mu kolo,
a když šlapky zapínal,
dříve, než se rozjel,
jsem ho ještě varoval:
Nejezdi naší zkratkou,
je tam příkrej sráz,
a v téhleté bouři
tam si snadno zlámeš vaz,
tak neriskuj.

Na to chmurné ráno,
dodnes nerad vzpomínám.
Na tu hroznou chvíli,
vždy když usínám.

......l
.......

Hawkeye napísal: ↑

23 Apr 2024, 14:42

Voľná variácia na tému aktuálneho počasia.
Zároveň aj odkaz 'Mrázikovi'...


" Za dveřmi je květen
Venku řádí mráz
Nad spáleným květem
Slzy tečou zas.

Příroda si s námi
Krutě zahrává
Chladem všetko pálí
V našich zahradách.

Dědek s klackem mrazivým
Vidle nám tam hází
Jeho činům hrozivým
Empatie schází.

Tak Ti Dědku vyšel krok
Tentokrát jsi pořídil...
Však ty vidle napřesrok
Zapíchnem Ti do ř**i ! "


(P.S.: bezchybnosť češtiny bez záruky ).


H.

My čekali jaro,
a zatím přišel mráz.
Tak strašlivou zimu
nepoznal nikdo z nás.

Z těžkých černých mraků
se stále sypal sníh.
A vánice sílí v poryvech
ledových.

Zvěř z okolních lesů
nám stála u dveří
a hladoví ptáci
přilétli za zvěří,
a stále blíž.

Pak jednoho dne večer,
to už jsem skoro spal.
Když vystrašený soused
na okno zaklepal.

Můj chlapec doma leží,
v horečkách vyvádí.
Já do města bych zajel,
doktor snad poradí.

Půjčil jsem mu koně,
a když sedlo zapínal,
dříve, než se rozjel,
jsem ho ještě varoval:
Nejezdi naší zkratkou,
je tam příkrej sráz,
a v téhleté bouři
tam snadno zlámeš vaz,
tak neriskuj.

Na to chmurné ráno,
dnes nerad vzpomínám.
Na tu hroznou chvíli,
když kůň se vrátil sám.

Trvalo to dlouho,
než se vítr utišil.
Na sněhové pláně
si každý pospíšil.

Jeli jsme tou zkratkou,
až k místu, které znám,
kterým bych té noci
nejel ani sám.
Pak ho někdo spatřil,
jak leží pod srázem.
Krev nám tuhla v žilách
nad tím obrazem,
já kloubouk sňal.

Někdy, ten kdo spěchá
se domů nevrací...


Verze #2

My čekali jaro,
zatím přišel mráz.
Tak strašlivou zimu
nepoznal nikdo z nás.

Zvěř z okolních lesů
nám stála u dveří.
Mnozí, co se smáli,
náhle uvěří.

Z chýší dřevo mizí
a mouka ubývá
Nouze nám tak cizí
se rychle ozývá.

Ve stájích je ticho,
seno dochází,
pod malými okny
bílá smrt obchází
-a stále blíž.

A potom to přišlo,
co muselo se stát -
od údolí k horám
začalo všechno tát.

Tenkrát přišel soused
a jak mluví, téměř lká.
Moje žena myslí,
že se jara nedočká.

Půjčil jsem mu koně
a když saně zapřahal
ještě než se rozjel
jsem ho rychle varoval.

Nevracej se brodem,
ledy už praskají,
nejpozději zítra
se na pouť vydají
- tam k údolí.

Už padalo šero,
když se navracel.
Delší cestou přes most
však čas už neztrácel.

Kůň se marně vzpíral,
dále nechtěl jet.
A jak jsem mu říkal,
pod nimi prasknul led.

Zvíře, strachem hnané,
ty saně strhlo zpět
a nad ním se tam v brodu
navždy zavřel led.

Hledali ho dlouho,
až když zmizel zbylej sníh,
pod mostem tam ležel
na schodech kamenných
- kudy měl jít.

Někdy ten, kdo spěchá, se domů nevrací..

Jiří II napísal: ↑

22 Júl 2020, 18:39

KanZI (odrůda jabloně)
NatyRA (odrůda jabloně)
KyklOP ( v řecké mythologii jednooký obr)