od používateľa vysloužil » 04 Jan 2021, 16:58
Je to bohulibá činnost, ale jaké přinese výsledky, není jisté. Často se tak zachraňuje zachráněné. V Sudetech se vysazovaly převážně odrůdy pěstované v německy mluvících zemích, s jistými výjimkami (Jadernička, Sudetská reneta, Smiřické, aj). Němci si je se svojí příslovečnou pečlivostí drží v odrůdových bankách na svém území a mnohé z nich dosud množí. Spolehlivě určit odrůdy ze starých dožívajících stromů je obtížné, často až nemožné.
Samozřejmě je škoda, že jsou tu chátrající stromy a sady patřící kdysi Němcům odsunutým po roce 1945 o něž se nikdo nestará. Asi 2 km za mojí zahradou jeden takový sad stojí. Ještě před 20 lety vypadal trochu zanedbaně, ale dobře (nový majitelé snad ani nevěděli, že jim ten kus pozemku daleko za vsí patří). Každý druhá rok tam bylo plno jablek, naše děti z něj odvážely metráky padaného ovoce do výkupu. Teď už stromy melou z posledního. Na druhé straně, kdyby se o ten pozemek nějaký "globalizovaný" ovocnář staral, dávno by stromy skácel a vysadil jiné. Dnes nejspíš něco z facebooku - zaručeně sladké a chrumkavé... Dopadlo by to ještě hůř.
Zachraňovat staré odrůdy ze starých stromů má smysl. Ale je to běh na dlouhou trať. Samotný fakt, že strom je starý ještě neznamená, že odrůda je výjimečná. Je třeba opakovaně prochodit kraj , hledat odrůdy které se opakují (lidé si navzájem množili ty osvědčené), vyslechnout staré pamětníky a jejich zkušenosti. Nelze zachránit a opětovně vysázet všechny staré odrůdy. Na to není dost místa. Musíme si uvědomit, že jednu nepříjemnou selekci udělal sám čas. Stromy těch nejlepších a nejplodnějších odrůd se dávno vyčerpaly a odumřely. Ty, co vydržely - Strýmky, Jeptišky, Kardinály - nemusí být to nejlepší, co nám chtěli naši předkové předat.
Je to bohulibá činnost, ale jaké přinese výsledky, není jisté. Často se tak zachraňuje zachráněné. V Sudetech se vysazovaly převážně odrůdy pěstované v německy mluvících zemích, s jistými výjimkami (Jadernička, Sudetská reneta, Smiřické, aj). Němci si je se svojí příslovečnou pečlivostí drží v odrůdových bankách na svém území a mnohé z nich dosud množí. Spolehlivě určit odrůdy ze starých dožívajících stromů je obtížné, často až nemožné.
Samozřejmě je škoda, že jsou tu chátrající stromy a sady patřící kdysi Němcům odsunutým po roce 1945 o něž se nikdo nestará. Asi 2 km za mojí zahradou jeden takový sad stojí. Ještě před 20 lety vypadal trochu zanedbaně, ale dobře (nový majitelé snad ani nevěděli, že jim ten kus pozemku daleko za vsí patří). Každý druhá rok tam bylo plno jablek, naše děti z něj odvážely metráky padaného ovoce do výkupu. Teď už stromy melou z posledního. Na druhé straně, kdyby se o ten pozemek nějaký "globalizovaný" ovocnář staral, dávno by stromy skácel a vysadil jiné. Dnes nejspíš něco z facebooku - zaručeně sladké a chrumkavé... Dopadlo by to ještě hůř.
Zachraňovat staré odrůdy ze starých stromů má smysl. Ale je to běh na dlouhou trať. Samotný fakt, že strom je starý ještě neznamená, že odrůda je výjimečná. Je třeba opakovaně prochodit kraj , hledat odrůdy které se opakují (lidé si navzájem množili ty osvědčené), vyslechnout staré pamětníky a jejich zkušenosti. Nelze zachránit a opětovně vysázet všechny staré odrůdy. Na to není dost místa. Musíme si uvědomit, že jednu nepříjemnou selekci udělal sám čas. Stromy těch nejlepších a nejplodnějších odrůd se dávno vyčerpaly a odumřely. Ty, co vydržely - Strýmky, Jeptišky, Kardinály - nemusí být to nejlepší, co nám chtěli naši předkové předat.
