od používateľa přasličák » 25 Jún 2022, 06:59
Možná že můj názor na tvarování koruny u slivoní je příliš revoluční, zásadně se lišící od v odborné literatúře neustále opakovaném doporučovaném tvaru patrové koruny, ale po čtyřicetiletých zkušenostech patrovou korunu nezapěstovávám. Osvědčila se mi jednopatrová koruna se středovou osou. Všechny hlavní větve a terminál jsou obrostlé větvemi druhého a třetího řádu s bohatým plodonosným obrostem. Celý prostor koruny je osvětlen. Kvalitní obrost narůstá i ve spodních partiích koruny. Kromně výchovného řezu řežu minimálně. Občas udělám průklest, občas zakrátím trvale převislé části, nebo nemocné větve. To hovořím o extenzivně pěstovaných slivoních. Pravda však je, že nevysazuji na myrobalánu.
Když jsem v minulosti dělal patrové koruny, vždy spodní patro mělo tendenci oslabovat růst. Spodní obrost dost zasychal. Musel jsem potlačovat patra vyšší a to bylo celkem pracné. Nejpěknější plody byly klasicky nahoře. U jednopatrové koruny je kvalita ovoce většinou všude stejná. Zkoušel jsem i jednopatrové, kotlovité koruny bez středového výhonu. To se mi u slivoní moc neosvědčilo, větve z patra se mi tlačily do středu ve snaze převzít funkci středového výhonu. Kompromisem bylo prvních 5 let nechat středový výhon a teprve později jej odstranit. Za velmi důležité považuji zapěstování mladého stromku a výchovný řez. Pokud možno kostrové větve by neměly být nasazeny v ostrém úhlu. A jak píše Miloš, měly by vyrůstat co nejvíce od sebe. Ne všechny čtyři z jednoho místa. Hrozí totiž nebezpečí vylomení celé kostrové větve v místě nasazení na kmeni vlivem vysoké úrody. I to se občas může stát. V takovém případě větev odtrhnu, třeba i s části kůry kmínku. Místo ošetřím. Taková ťržná rána se daleko lépe hojí, než když to uříznu. A bez klejotoku. I u tohoto způsobu vedení koruny mám některé stromy 5 metrů vysoké. Při nadúrodě se často konce větví zohnou skoro až k zemi. Je to komplikace při sekání trávy. Ale větve se nevylomí. A sklizně kolem 100 kg ze stromu je běžná.
Možná že můj názor na tvarování koruny u slivoní je příliš revoluční, zásadně se lišící od v odborné literatúře neustále opakovaném doporučovaném tvaru patrové koruny, ale po čtyřicetiletých zkušenostech patrovou korunu nezapěstovávám. Osvědčila se mi jednopatrová koruna se středovou osou. Všechny hlavní větve a terminál jsou obrostlé větvemi druhého a třetího řádu s bohatým plodonosným obrostem. Celý prostor koruny je osvětlen. Kvalitní obrost narůstá i ve spodních partiích koruny. Kromně výchovného řezu řežu minimálně. Občas udělám průklest, občas zakrátím trvale převislé části, nebo nemocné větve. To hovořím o extenzivně pěstovaných slivoních. Pravda však je, že nevysazuji na myrobalánu.
Když jsem v minulosti dělal patrové koruny, vždy spodní patro mělo tendenci oslabovat růst. Spodní obrost dost zasychal. Musel jsem potlačovat patra vyšší a to bylo celkem pracné. Nejpěknější plody byly klasicky nahoře. U jednopatrové koruny je kvalita ovoce většinou všude stejná. Zkoušel jsem i jednopatrové, kotlovité koruny bez středového výhonu. To se mi u slivoní moc neosvědčilo, větve z patra se mi tlačily do středu ve snaze převzít funkci středového výhonu. Kompromisem bylo prvních 5 let nechat středový výhon a teprve později jej odstranit. Za velmi důležité považuji zapěstování mladého stromku a výchovný řez. Pokud možno kostrové větve by neměly být nasazeny v ostrém úhlu. A jak píše Miloš, měly by vyrůstat co nejvíce od sebe. Ne všechny čtyři z jednoho místa. Hrozí totiž nebezpečí vylomení celé kostrové větve v místě nasazení na kmeni vlivem vysoké úrody. I to se občas může stát. V takovém případě větev odtrhnu, třeba i s části kůry kmínku. Místo ošetřím. Taková ťržná rána se daleko lépe hojí, než když to uříznu. A bez klejotoku. I u tohoto způsobu vedení koruny mám některé stromy 5 metrů vysoké. Při nadúrodě se často konce větví zohnou skoro až k zemi. Je to komplikace při sekání trávy. Ale větve se nevylomí. A sklizně kolem 100 kg ze stromu je běžná.